Zahájení příprav na sestavení ženského fotbalovéo týmu můžeme datovat už od zimy 2002. Iniciativou v této přípravě přebraly Dana Sečková a Irena Holešínská (Svobodová). Nejdříve měl dívčí oddíl trénovat pan Sečka (otec Dany Sečkové), ale z neznámých důvodů tomu tak nakonec nebylo. Poprvné na hřišti se dívky sešly až koncem června 2002, kdy přišla jen malá skupina nadšenců, pořád však ale družstvo bylo bez trenéra. Nakonec se prvního ženského mužstva v Mutěnicích ujala paní Bronislava Doksanská, která děvčatům předala své fotbalové zkušenosti. Poprvné se dívky utkali s Hovoranskými děvčaty, kdy ale podlehly velké porážce a některé dívky z týmu odešly, ale zdravé jádro zůstalo, které se postupem času zdokonalovalo. V roce 2003 v týmu bylo už 19 děvčat - Sečková Dana, Musilová Laurencie, Bízová Markéta, Špérová Lenka, Kopečková Jtika, Blažková Jitka, Lamáčková Klára, Michaela Kupčíková, Knedlíková Jana, Čepilová Romana, Kramářová Barbora, Pavková Lucie, Mikulášková Barbora, Čepilová Draha, Švecová Petra, Šedová Veronika, Musilová Hana. Některé hráčky zůstali dodnes, některé naše řady opustili a myslím, že možná toho i litují, protože sme to vypracovali daleko :)

1.10.2005 vstupuje dívčí klub do neoficiální soutěže. Účástníci soutěže byli : Mutěnice, Hovorany, Kloboučky, Vel. Pavlovice, Stavěšice, Týnec, Vlkoš, Vracov a Moravská Nová Ves.

Zde je komentář z přátelského utkání v Hruškách z datumu 18.6.2005 (úryvek z kroniky)

Jelzin Hrušky nás zvou letos k prvnímu přátelskému utkání a víme, že to nebudeme mít snadné. Nastupujeme na hřiště za větrného počasí. Prohráváme los na stupujeme proti větru, který jak se zdá, nabývá na síle a brání nám v rychlém brejku na soupeřovu banku. Jsme lepší než soupeř, protože většinu prvního poločasu odehrajeme na jejich půlce. Po dokonalé spolupráci soupeřek dostáváme v závěru první půlky banku a doufáme, že jim ji v druhém poločase vrátíme i s úroky. Do druhého poločasu nastupujeme s větrem v zádech a lepší kombinační hrou přehráváme soupeře a málo je pustíme na naši polovinu. Konečně se rozpomínají na lepší doby Laurika Musilová, Markéta Bízová a i Lenka Špérová a začínájí sázet branky. Laurika trefila 2x, Markéta taky 2x a Lenka 1x. Také Hrušky přidávají ještě 2 branky po náší rozhozené obraně, ale ke slávě je to málo. Vítězíme 5:3. Jak je snadné je pokořit soupeře i na jeho hřišti, když je chuť střílet a trefit branku, a to ještě Markéta neproměnila penaltu (opica) .... .... tak tady je komentář k jedmonu našemu zápasu z minulosti :)