Rozhovor se Sabčou Pavkovou, která se vrátila zpět hrát fotbal za rodné Mutěnice.

Ahoj Sabči, máš na mě chvilku čas? Ráda bych ti položila několik otázek, které se budou týkat tvého návratu do Mutěnic.

Ahojky, čas si určitě udělám a jsem zvědavá, s jakými otázkami přijdeš.

Mojí klasicky první otázkou je, jak ses vůbec jako dívka dostala k fotbalu, a také kolik let se aktivně tomuto sportu věnuješ. 

K fotbalu jsem se dostala díky mé starší sestře Lucce, která začala trénovat s mutěnskými ženami, a tak jsem si řekla, že bych to chtěla taky zkusit. Nejdřív jsem se přidala k nim, ale později jsem začala trénovat a hrát s kluky pod vedením pana Karla Růžičky. Takže fotbal hraju už neuvěřitelných 12 let, což jsou téměř 2/3 mého života :-D

Za kluky? No páni, jsi ráda, že jsi k nim přešla? To jsi tam jistě poznala spoustu nových kamarádů.

Ano byla jsem moc ráda. Hodně fotbalových věcí jsem se naučila díky nim a kamarádů jsem si tam našla opravdu hodně. Dokonce jsem s některými pořád ve styku a celkově na tohle období moc ráda vzpomínám.

Po těchto zkušenostech následovalo prvoligové Slovácko? Jak ses tam vůbec dostala?

Mezi tím jsem ještě několikrát trénovala s hodonínskými děvčaty na Nesytě, ale vzápětí mě pozvali na trénink do Starého Města, kde jsem začala hrávat za mladší žákyně.

Bylo to pro tebe těžké začít hrát mezi úplně cizími holkami a pod zcela novými trenéry?

Určitě, byl to pro mě obrovský skok, ale s holkami jsem si sedla a prostředí bylo parádní.

To je super. Teď nám povykládej, jaký je to pocit hrát za prvoligový tým a také, kam jsi po žákyních pokračovala.

Nejprve jsem hrála za mladší, a pak i za starší žákyně. V 15ti letech jsem nastoupila za tým juniorek, za které jsem nakonec odehrála pouze 1 rok. Následně si mě trenéři vybrali do A týmu žen. Celkově se jedná o nepopsatelný pocit. Hraje se neustále v rychlém tempu a vysoké nasazení. V takové soutěži člověk nesmí nic vypustit.

Jistě to musela být obrovská zkušenost hrát za tým prvoligových žen. Můžeš nám v krátkosti říct, které týmy byly ve Vaší skupině a také na který zápas ses vždy těšila?

Ve špičce byly pražská Slavie a Sparta, dále Bohemka, Pardubice, Hradec, Plzeň a daleký Liberec. Těšila jsem se na všechny, ale určitě bych vybrala zápasy proti Spartě, které jsem si užívala vždy nejvíce.

Pokud dobře vím, v Hradišti studuješ střední školu a za rok budeš maturovat, nezbývá mi nic jiného, než ti položit dotěrnou otázku. Proč ses rozhodla vrátit zpět do Mutěnic?

Tak mým snem bylo vždy vrátit se zpět do rodných Mutěnic a teď na to byl vhodný čas. Chci se zaměřit především na školu, abych byla co nejlépe připravená na maturitu.  Proto jsme se dohodli s trenérem na hostování, za které jsem moc ráda. Snad budu týmu jenom k prospěchu a společně s holkami získáme pár bodů navíc.

Fotbal je jediný sport, který tě baví nebo ráda provozuješ i jiný druh pohybu?

Fotbal je mojí prioritou, ale baví mě i další sporty, jako třeba tenis, volejbal a další míčové hry. Ráda se i jednoduše jen tak proběhnu po Mutěnicích.

Kdybys mohla charakterizovat tým našich děvčat, dejme tomu pěti slovy? Které by to byly?

Kolektiv, přátelství, píle, snaha a odhodlání.
(Před touto odpovědí zaznělo: ,,Ty vogo, zapeklitá otázka.“)

Jsme u konce a moje poslední otázka zní, co rodina? Cítíš z její strany podporu?

V mé rodině mám 100% podporu. Největší oporou bude moje maminka, která se mnou prožila časy dobré, ale i zlé. V mé sestře Lucce mám také velkou oporu a zároveň i skvělou spoluhráčku. Nesmím zapomenout také na další věrné fanoušky, babičku a dědu a také mi drží pěsti celá rodina Lamáčkova.

Děkuji za tvé upřímné odpovědi a už se těším, až tě v bílo-zeleném dresu Mutěnic uvidím na jaro hrát.

Taktéž děkuji a doufám, že fanoušky a ani holky nezklamu.